Změna optimálního rozhodnutí při změně mzdové sazby

V další části analýzy se zaměříme na to, co se stane, když se změní hodinová mzdová sazba spotřebitele. Podle výše vysvětlených příčin se tato změna odrazí ve změně rozpočtového omezení, takže při snížení mzdové sazby bude plošší a strmější v případě jejího nárůstu. Změna reálné w určuje rozhodnutí spotřebitele o rozdělení času mezi L a H.

Podívejme se, jak na nárůst mzdové sazby zareaguje spotřebitel, který maximalizuje svůj užitek.

Při úvahách o využití 24 hod. racionálním jedincem jsme dospěli ke grafickému určení optimálního rozložení časového fondu mezi práci a volný čas prostřednictvím dotyku rozpočtové přímky s indiferenční křivkou, jak je tomu v bodě A v grafu 6-5. Růst hodinové mzdové sazby se projeví v pootočení rozpočtové přímky, resp. ve strmější rozpočtové linii. Tento posun spotřebiteli nabídne vyšší úroveň užitku, která je znázorněna vyšší indiferenční křivkou IC2.Optimální rozdělení času na práci a volný čas nyní určuje bod dotyku linie rozpočtu BL2 s indiferenční křivkou  IC2, tj. bod B. Spotřebitel si polepší oproti původní situaci, neboť v novém bodě získává vyšší příjem a dosahuje vyšší uspokojení – nový bod dotyku poskytuje tomuto spotřebiteli více užitku než kterákoli jiná kombinace volného času a příjmu na nové rozpočtové linii. Celkový efekt naší změny mzdové sazby je tedy určen posunem z bodu A do bodu B v grafu 6-5.

Flash 7  Optimální volby

Zatímco jednoznačným výsledkem celé změny je růst příjmu, dopad na množství volného času se liší v závislosti na preferencích, resp. tvaru indiferenčních křivek. V případě ilustrovaném grafem 6-5a dojde s růstem mzdové sazby nejen k růstu důchodu, ale i k růstu volného času, v případě ilustrovaném grafem 6-5b je růst důchodu doprovázen snižováním hodin volného času.

Různý dopad změny mzdové sazby na rozhodnutí jedince ilustruje bezprostředně křivka cenové cesty expanze, resp. mzdové cesty expanze. Křivka cenové cesty expanze PEP spojuje body optimálního rozhodnutí ohledně množství volného času a práce při různých mzdových sazbách.

  • Jestliže má kladnou směrnici, tj. směřuje severovýchodním směrem, potom jedinec s růstem mzdové sazby zvyšuje množství volného času.
  • Jestliže má zápornou směrnici, tj. směřuje k severozápadu, potom jedinec s růstem mzdové sazby snižuje množství volného času.

Graf 6-5: Změna optima při změně mzdové sazby


a) zvyšování volného času                                     b) snižování volného času

Graf 6-5

Změna optimálního rozhodnutí při získání netržního příjmu

Nyní můžeme náš pohled na rozhodování o množství volného času, resp. poptávce po volném čase, rozšířit o zahrnutí netržního – prací nevydělaného příjmu, např. příjmu získaného od rodičů.

Příjem získaný prací je určen násobkem mzdové sazby a počtu odpracovaných hodin, w.L, příjem získaný bez práce označíme I*. Celkový disponibilní příjem spotřebitele je v tomto případě:

I = w . L + I*

Nejprve určíme optimální rozhodnutí o množství volného času za předpokladu, že jedinec získává pouze tržní příjem. Nám již známým postupem nalezneme optimum prostřednictvím dotyku rozpočtové přímky (se sklonem určovaným výší mzdové sazby) s nejvyšší indiferenční křivkou.

Graf 6-6: Vliv netržního příjmu


a) zvyšování volného času                                     b) snižování volného času

Graf 6-6

Do znázorněné situace zakreslíme vliv netržního příjmu. Dodatečný příjem se projeví v rovnoběžném posunu rozpočtové přímky směrem od počátku, tzn. že nová rozpočtová přímka má sklon stejný, jako výchozí rozpočtová přímka, neboť mzdová sazba se nezměnila. Dodatečný příjem samozřejmě nemůže jedinci zvýšit celkový časový fond, takže rozpočtová přímka nemůže „překročit“ přímku časového omezení. V důsledku toho přímka rozpočtového omezení vychází při hodnotě 24 hod. volného času na ose x z bodu svisle vzdáleného o výši netržního příjmu I*. I* je příjem, který jedinec získává i tehdy, když vůbec nepracuje, tedy při 24 hodinách volného času. Nad úrovní I* směřuje rozpočtová přímka k ose y se sklonem w.

Nakonec nás bude zajímat, jak bude vypadat optimální rozhodnutí o množství volného času za uvedených změněných podmínek, tedy při zohlednění určité výše netržního příjmu. Výsledek není ani zdaleka jednoznačný. Mohou totiž nastat dvě zcela odlišné reakce:

  • Po zvýšení příjmů díky dodatečnému netržnímu příjmu jedinec dá přednost většímu množství volného času. V takovém případě je volný čas pro jedince statkem normálním – s rostoucím příjmem roste jeho množství.
  • Po zvýšení příjmů díky dodatečnému netržnímu příjmu jedinec snižuje množství volného času. V takovém případě je volný čas pro jedince statkem méněcenným – s rostoucím příjmem jeho množství klesá.

Pozn.: Existuje ještě jedna možná situace – po zvýšení příjmů se množství volného času nezmění.

Které rozhodnutí nastane závisí na preferencích jedince, které jsou graficky vyjádřeny indiferenční mapou. Jedinec má – nehledě na tyto rozdíly v preferencích – ve všech případech větší příjem a dostává se na vyšší indiferenční křivku, tzn. větší množství peněz mu zprostředkovaně přináší větší užitek.

Stáhnout prezentaci Prezentace ke stažení (Změna optima při změně w a netržním I) – .ppt, 112kB

Audio materiál Audio materiál (1,58MB, .wma)

Comments are closed.